Kam se poděla tolerance

    nadhled, vtip a smích

     Jak tak pročítám články v novinách, blogy a pod nimi reakce "modrých", "oranžových" a jinak barevných diskutérů, mám pocit, že se většina z nás zapomněla na toleranci, umění naslouchat, umění se smát. Ne vysmívat se, smíchem ublížit, to, jak jsem četla, umíme dobře, ale smát se...třeba kouzlu nechtěného nebo sami sobě. A naši politici jsou obrazem nás samých.

      Například až příliš diskutovaný pan Paroubek...kdyby dokázal řešit ten úplně první vajíčkový útok s vtipem a nadhledem, možná by stačila slova - díky, ale už jsem snídal - či co já vím, možností je nepřeberně, určitě by se žádná další vaječná aktivita nekonala, a jestli, tak ojediněle a bez souhlasu okolí. Jenže on zareagoval úplně špatně, a svou reakcí dokázal, že smích či zlehčení situace opravdu není v jeho repertoáru.

     Abych nebyla nařčena z neobjektivity, zastavím se třeba i u útoku pana Topolánka na novináře, byť bulvárního, který chtěl fotit páně Topolánkova syna v kočárku. Proč ta nenávistná a násilná reakce? Fotografie nikomu neublíží a čelný politik, byť ve stresu, se musí umět ovládat, neumí-li ovládnout a řídit své emoce, jak chce řídit celý stát?

     Mohla bych tu psát ale psát nejen o politicích, ale třeba i o zastáncích globálního oteplování. Zkuste v diskusi s nimi použít argumenty opačného tábora. V nejlepším případě se dozvíte, že s takovým ignorantem jako jste vy, nebudou ztrácet čas. Protože oni mají tu svoji pravdu a za tu pravdu, kterou hlásají, jsou ochotni se bít. Žádný nadhled, tolerance, velkorysost, chuť naslouchat. A totéž se dá vztáhnout na jakoukoliv skupinu lidí, která je přesvědčena o své neomylnosti a jediném správném řešení, které nabízejí samozřejmě oni. A každý, kdo si myslí něco jiného, je nepřítel.

      Na to, aby se člověk uměl zachovat velkoryse a s úsměvem přejít i věci, které ho štvou nebo urážejí, si musí věřit, musí si být jist sám sebou a svými názory a musí si zachovat nadhled. A také respekt k mínění opačné strany. Ne se cítit zahanben a ponížen tím, že oponent může mít i kus pravdy a v momentě, kdy dojdou argumenty, uchýlit se k osočování a nadávkám.

     "Smích je sůl života, a kdo je jím dobře prosolen, zůstává dlouho čerstvý", řekl kdysi tuším Karel Čapek. Jenže jak tak sleduji naši politickou scénu, převládá tu spíš výrok "Kdo nejde s námi, jde proti nám". A je nutno ho zlikvidovat, umlčet, zničit. Každý hlásá jen tu svojí jedinou a neomylnou pravdu a toho, kdo má jiný názor, by nejraději zašlapal do země. 

      Proč?